Splněná přání

Naše další cesta vedla na chalupu paní Andrey Radomské, naší milé spolupracovnice a lektorky, kde na nás už od první chvíle dýchla atmosféra starých časů. Přivítala nás s milým úsměvem, oblečená v tradičním kroji, a otevřela nám dveře do svého stavení i do světa venkovských tradic.

Pro naši klientku to nebyla jen obyčejná návštěva. Každý kout chalupy, vůně dřeva i drobné detaily v ní probouzely vzpomínky na dobu, kdy sama pečovala o domácnost, hospodářství a rodinu. Během prohlídky stavení jsme si povídali o tom, jak se dříve na venkově žilo, pracovalo a jaké hodnoty byly přirozenou součástí každodenního života.

Poté jsme společně usedli ke stolu, kde na nás čekalo voňavé pohoštění v podobě domácích borůvkových a rybízových koláčů a dalších dobrot. Chutnaly přesně tak, jak si je naše klientka pamatovala ze svého mládí. Rozhovor se přirozeně stočil k domovu, rodině, péči o hospodářství i ke krásným vzpomínkám na léta, kdy práce byla samozřejmostí, ale zároveň přinášela radost a pocit smysluplnosti. Povídání plynulo zcela přirozeně, s lehkostí, s úsměvy…

Na rozloučenou dostala naše klientka krásnou kytici z borůvkového keře, aby si mohla kousek této výjimečné návštěvy odvézt domů. Drobný dar v sobě nesl velkou symboliku a stal se milou připomínkou krásně prožitého dne.

Na závěr dne odvezla Naděje na kolech naši klientku společně s její dcerou na poslední zastávku tohoto výjimečného dne – za rodinou. My ostatní jsme se vydali na cestu domů. Mlčky jsme v sobě zpracovávali všechny okamžiky, které jsme během dne společně prožili. Byli jsme plní dojmů, silných emocí i vděčnosti za to, že jsme mohli být součástí splnění jednoho krásného přání. Znovu jsme si uvědomili, že skutečné štěstí často nespočívá ve velkých věcech, ale v obyčejných chvílích, které mají sílu vrátit člověka alespoň na okamžik do těch nejkrásnějších vzpomínek.

Společně jsme zamířili do vrcholové Chaty Emila Zátopka, kde jsme si dopřáli malé občerstvení. Naše klientka se zde také sama zapsala do vrcholové knihy. S obdivem jsme sledovali její pečlivé písmo. Krásné, čitelné.
Byla šťastná, že její velké přání se právě splnilo a čekala, že se pomalu vydáme na cestu domů.
Jenže my jsme se jen usmívali.
Věděli jsme totiž, že tento výjimečný den zdaleka nekončí.
Z Lysé hory jsme totiž neodjížděli domů. Do sanitky ke klientce nastoupily její dcera s vnučkou, zatímco ostatní jsme se vydali na cestu dolů. Před námi byl ještě jeden cíl. Ještě jedno překvapení, které mělo tento nezapomenutelný den proměnit v ještě krásnější vzpomínku.

Společně jsme klientku přesadili na vozíček a vydali se směrem k mohyle. Poslední metry nebyly jednoduché, a tak se pan řidič sanitky společně s našimi kolegy postarali o to, aby se dostala až na vyhlídkové místo a vozíček nesli.
A tam jsme nikam nespěchali.
Jen jsme stáli a dívali se do krajiny.
Teprve tam jsme zjistili, že naše klientka na Lysé hoře vlastně nikdy předtím nebyla. Celá léta ale jezdila na svou chalupu nedaleko a z jejích oken se dívala na vrchol Smrku. Najednou se začala rozhlížet po okolních kopcích a přesně je pojmenovávala. Ukazovala do údolí, vzpomínala na jednotlivá místa i na roky, které v Beskydech prožila.
Nechali jsme ji vzpomínat. A my jsme si k ní prostě jen sedli.
Poslouchali jsme vyprávění o jejím životě, o chalupě, o hospodářství i o obyčejných věcech, které dnes už obyčejné vlastně vůbec nejsou. Nikdo ji nepřerušoval.

Na vrchol jsme dorazili včas a šťastní, že jsme to zvládli a teď už jsme jen čekali.
S panem řidičem z Naděje na kolech jsme byli domluvení, že nám bude průběžně dávat vědět, kde právě jsou. Všechno muselo vyjít přesně.
Pak jsme uviděli sanitku, jak stoupá serpentinami nahoru.
A stalo se něco krásného.
Mraky se začaly rozestupovat. Mrholení ustalo, mlha pomalu mizela a jako by sama příroda pochopila, že teď je řada na ní.
Celou cestu jsme měli obavy, že klientka neuvidí krajinu, kvůli které jsme sem jeli. Najednou jsme věděli, že to vyjde.
Sanitka konečně dorazila na vrchol.
Pan řidič opatrně spustil rampu a na cestovním vozíčku vyvezl naši klientku ven. Rozhlédla se kolem sebe, uviděla svou dceru, vnučku i nás… a na malou chvíli se zastavil čas.
Překvapením, radostí a dojetím se zmohla jen na jedinou větu:
„Ale vždyť jste říkali, že přece pojedu sanitkou jen já, co tady děláte??“
V tu chvíli jsme si všichni uvědomili, že všechno plánování, výstup a hlídání času stálo za to. Slzy dojetí jsme měli v očích úplně všichni.

Dnes Vám, jak jsme slíbili, začneme psát příběh o splněném přání…

Když se rozhodnete splnit něčí přání, je za tím vždy spousta příprav. Tohle přání se chystalo dlouho. Bylo skromné, ale my chtěli, aby bylo jedinečné. Ladilo se kam, kdy, jak to provést a při tom všem to udržet před klientkou v tajnosti.

Naše devadesátiletá klientka si přála jediné – výlet na „nějaký kopec“, ze kterého bude rozhled do okolí. Nastoupila se svojí klíčovou pracovnicí do sanitky, která ji na ten kopec měla odvést. O tom, kam to bude a že na vrcholu na ni bude čekat dcera, vnučka i zaměstnanci SENIORu Otrokovice, neměla ani tušení.

My jsme mezitím vyrazili s dostatečným předstihem před odjezdem sanitky do beskydských Malenovic a odtud pěšky na Lysou horu. Vše jsme měli naplánované téměř na minuty. Museli jsme být nahoře dříve než tam dorazí sanitka Naděje na kolech.

Počasí nám zrovna nepřálo. Místo sluníčka nás provázela místy mlha a drobný déšť. Chvílemi jsme se obávali, jestli se klientce její vysněný pohled do krajiny vůbec splní.

Někteří z nás při výstupu překonávali sami sebe. Ale šli jsme dál, věděli jsme totiž, proč tam jdeme.

Jsou chvíle, které nám připomenou, proč svou práci děláme.

Ve čtvrtek 9. července jsme společně s organizací Naděje na kolech splnili velké přání jedné z našich klientek. Byl to den plný radosti, dojetí, překvapení, silných emocí a okamžiků, na které budeme ještě dlouho vzpomínat.

Přivezli jsme si domů nejen krásné zážitky, ale také spoustu fotografií a příběhů. Byla by škoda je schovat do jednoho příspěvku. Proto se s vámi o tento výjimečný den podělíme postupně.

V následujících dnech vás vezmeme s sebou na cestu za splněným snem – od prvních příprav přes výstup na Lysou horu až po okamžiky, které nám všem připomněly, že sny se mohou plnit v každém věku.

Těšíme se, že je prožijete společně s námi. ❤️