V pondělí dopoledne jsme si užili krásný čas při cvičení jógy, které vedla Eva Šimková. Společně jsme protáhli tělo, uvolnili ...
Čas senosečí. Jedna z typických křížovkářských otázek zní: druhá tráva na pět písmen. Uhodli jste, je to otava. A o tom všem si povídali klienti na budově B. Toto dříve běžné slovo se dnes z našeho slovníku postupně vytrácí. Naši rodiče a prarodiče ale jistě ještě pamatují dobu, kdy byly louky kosené na seno přirozenou součástí české krajiny. Květnaté louky, dříve tak typické pro venkovská sídla, vznikaly hlavně díky lidskému přičinění. Pokud by nebyly pravidelně koseny nebo spásány, rychle by se na nich začaly vyskytovat náletové dřeviny a přirozenou sukcesí by se z louky stal lesní porost. Louky se sekaly jednou až třikrát za sezonu. První senoseč probíhala nejpozději do poloviny června tak, aby stačila narůst ještě druhá tráva: otava. Druhá senoseč se odbývala zhruba čtyřicet až šedesát dnů po té první, v závislosti na počasí, a pokud se rok vydařil, v září se mohlo pokosit ještě potřetí. Hospodář dobře věděl, že kvalita trávy a usušeného sena z různých sečí je rozdílná: červnová tráva bývala mohutná, s dostatkem živin, kvůli přebytku vlákniny ale mohla být pro zvířata příliš tuhá.